Jdi na obsah Jdi na menu
 


Péče o oči,tlapky,zuby a drápky

28. 2. 2007

Péče o oči

Při denním kontaktu se psem si všímáme i stavu jeho očí. Určitě zaregistrujeme, že si pes oko tře, nebo mu extrémně slzí, případně se ve vnitřním koutku objeví hnisavý výtok. Prohlédneme oko, jestli v něm nemá pes cizí tělísko, nemá skvrny na rohovce nebo silně překrvené bělmo a spojivkový vak. U starších psů se může vyskytnout i zákal čočky. Cizí tělísko můžeme odstranit psovi sami. Podrážděné oko můžeme zkusit prokapat vhodnými kapkami (borová voda může oko někdy dráždit) nebo použít zklidňující mast (s azulénem). Nenastane-li maximálně do týdne změna k Obrazeklepšímu, měli bychom co nejdříve navštívit veterináře. Každopádně mu nesmíme aplikovat kapky, co nám naordinoval před půl rokem lékař, když jsme sami trpěli zánětem spojivek. Pes může mít zcela jiný problém (vada víček, alergické projevy apod.), než zánět spojivek, nemluvě o době použitelnosti některých kapek.

Zevně


Běžně odstraňujeme přebytky hlenovitého sekretu, které se shromažďují ve vnitřním koutku oka. Použijeme k tomu např. jemný hadřík, buničinu nebo papírový kapesníček. Ten zlehka namočíme např. do čisté vody, fyziologického roztoku, oční vody nebo heřmánkového odvaru a opatrně setřeme ve směru od oka, abychom ho nepoškodili.


Vnitřně


Odstraňujeme cizí tělíska v oku, která většinou končí ve spojivkovém vaku, ideálně ve vnitřním koutku. Upozorní nás na to pes, kterému slzí oko nebo si ho usilovně tře tlapkou.
Než začneme oči psovi ošetřovat, (kapání, aplikace masti atd.) musíme zhodnotit, jak moc si pes nechá tuto manipulaci líbit a jestli ho zvládneme tak, abychom mu neublížili. Podle toho si pak na pomoc raději přizveme pomocníka, který pejska podrží. Není-li nikdo po ruce, tak alespoň posadíme velkého psa do kouta nebo opřeme o sebe a uklidníme ho. Malého postavíme na vyvýšené místo, kde se většina psů cítí méně jistá a nekladou tak velký odpor.Do kapátka nebo stříkačky si předem nachystáme vyplachovací kapalinu (čistá voda, oční voda). Potom prsty uchopíme víčko, odtáhneme jej a tím obnažíme spojivkový vak, který prohlédneme (jemně a rychle, aby to psa nepřestalo bavit) a od vnějšího koutku vstříkneme kapalinu. Přičemž hrot kapátka (ale i jiné aplikované masti) nesmíme držet přímo proti oku. Musíme počítat s tím, že se i klidný pes může pohnout a o hrot zranit. Tekutina by měla nežádoucí element z oka odplavit. Toto můžeme podle potřeby opakovat i několikrát. Na závěr můžeme do spojivkového vaku vstříknout trochu zklidňující oční masti (tuba musí mít trubičku ústí vždy čistou, totéž platí o stříkačce nebo kapátku). Psovi na chvíli podržíme zavřené oko, aby se mast (kapky) měla čas trochu vstřebat.
Mezi prevenci v péči o oči také patří péče o srst okolo očí u dlouhosrstých plemen. Dlouhá srst nepříjemně oko dráždí a také špatně vidí (od toho se mohou odvíjet i problémy s poslušností). Dáváme pozor na psy, kteří své psí kamarády rádi plácají tlapkami, aby pejskovi oko nevydrápli (to se týká hlavně hravých štěňat). Pokud nechceme, aby pes nosil "culík" musíme tuto srst udržovat krátkou. Pokud to není možné (požadavky na úpravu srsti pro výstavy), musíme sáhnout po vhodných gumičkách, které dobře drží, ale při sundávání se do nich srst nenamotává (dnes už běžně k dostání v obchodech pro psy).

Psí tlapky

Na trhu je mnoho přípravků na ošetření popraskaných psích tlapek působením mrazu či již zmiňované soli a jiných posypů. K dostání jsou však i různé krémy, které slouží jako prevence a zanechávají na tlapkách ochranný film (např. krém na tlapky s včelím voskem). Zkuste se poptat chovatelů či v internetových diskuzích, jaké konkrétní přípravky na ochranu tlapek pejskaři používají a doporučili by Vám je. Já zde bohužel konkrétní značky uvádět nemohu.

Na spodní straně tlapek se také musí čas od času prostříhat srst mezi polštářky, aby se na ni nechytaly nečistoty, kamínky a v zimě netvořily sněhové bambule. U některých plemen (pudl) se stříhá i srst mezi prsty. U většiny pejsků se potom srst na vrchní části tlapek vytvaruje dokulata, aby packy vypadaly upraveně. Dobrý psí kadeřník zná triky, jak pacičky ještě zkrášlit – srst na tlapkách potom vypadá bohatá a nadýchaná. Nejen majitelé výstavních psů ocení hezkou úpravu tlapek 

Pokud během venčení zpozorujete, že je pejsek neklidný a kouše si packu či pokulhává, ihned zkontrolujte, zda se mu do tlapky nezapíchl střep, trn či jiný ostrý předmět. Packy je vhodné kontrolovat po každém venčení, obzvláště pokud jste s pejskem absolvovali delší procházku v přírodě. Varovným signálem je také nadměrné olizování tlapky (v tomto případě se však může jednat o zlozvyk).

Drápky

Pokud si pejsek neobrousí drápky sám, je nezbytné mu je pravidelně stříhat a to každých 6 – 10 týdnů (nezapomeňte na pátý prst, který je umístěný vzadu na předních končetinách). Pokud jste se rozhodli tyto úpravy dělat sami, sežeňte si speciální nůžky na drápky. Na výběr máte více druhů – např. gilotinové nůžky nebo nůžky připomínající "zahradnické v malém provedení". Než se pustíte do stříhání, je dobré vědět, že psí drápy jsou zcela jiné než lidské nehty – v psím drápku je umístěna živá tkáň (cévka), která se nesmí přestříhnout. Přestříhnutí této žilky je pro pejska velice bolestivé a dochází ke krvácení, které je nutno zastavit. Zvíře se navíc po této špatné zkušenosti brání dalšímu stříhání drápků. Pokud má Váš pes některý z drápků bílý, podívejte se (můžete proti světlu), kde mu končí žilka a teprve potom začněte stříhat (u ostatních drápků bude žilka končit v přibližně stejném místě). Pokud má pes všechny drápky černé, je poměrně těžké odhadnout, kde žilka končí, proto stříhejte velice opatrně a raději jen malé kousky. I tomu nejzkušenějšímu chovateli, psímu kadeřníkovi či veterináři se někdy stane, že žilku přestříhne – v tomto případě se používá speciální přípravek na rychlé zastavení krvácení popř. namočte čistý hadřík do studené vody a drápek chlaďte, dokud nepřestane krvácet (pejskovi můžete dát rovněž chladit packu pod proud studené vody). Poté nechte pár minut psa v klidu, protože by si mohl dováděním či hrabáním krvácení znovu spustit.

 

Jestliže se na stříhání drápků necítíte, navštivte s Vaším čtyřnohým kamarádem psí salón nebo svého veterináře, kde mu drápky rádi a rychle ostříhají.

Péči o drápky rozhodně nepodceňujte, protože příliš dlouhé drápy mohou způsobit deformaci (zakřivení) prstů na psí tlapce a znepříjemňují psovi pohyb. Navíc v dlouho nestříhaných drápech dochází k prorůstání živé tkáně, takže nakonec se může stát, že už nepůjdou pořádně ostříhat, jelikož budou prorostlé onou žilkou. V tomto případě nechte drápky ostříhat veterinářem, který je po zákroku odborně ošetří.

Málokdo ví, že pejska může na stříhání drápků připravit, aby celou proceduru lépe snášel. Svému čtyřnožci před stříháním jemně krouživými pohyby masírujte vrchní část tlapky – jedná se o tzv. dotyky TTouch, které kladně působí na psychiku zvířat a v tomto případě připravují psa na stříhání drápků a současně "dělají jeho krok jistějším".

Údržba psích tlapek a drápkůMajitelé psů často zapomínají, že i psí tlapky a drápky potřebují naši starostlivost. O psí tlapky musíme pečovat především v zimním období, kdy mrzne a na silnicích a chodníkách je sůl a různé jiné posypy, ale k jejich poškození může dojít i při častém či delším pohybu na asfaltu či kamenitém terénu. Drápky se musí stříhat každého cca. 1,5 měsíce, pokud si je pejsek neobrousí sám, čemuž se tak ve většině případů nestává.

ZUBY

Jak se čistí psí zuby

K čistění se používají výhradně takové pomůcky, které jsou určeny pro psy. Speciální psí zubní kartáček se nasazuje na prst, psí pasta neobsahuje velké množství fluóru nebo enzymatický zubní gel.Jsou také různé enzymatické plátky nebo tyčinky vhodné na čištění psích zubů. Psovi opatrně otevřeme tlamu a zuby čistíme pozorně ze všech stran, přičemž největší pozornost věnujeme okolí dásní, na kterých se vytváří zubní kámen. Vyplachovat psovi tlamu není zapotřebí.Chrup psa je třeba pravidelně kontrolovat, a pokud se objeví zubní kámen, musí se nechat odborně odstranit.


 

Prevence

Péče o chrup psa je velmi důležitá, můžete tak předejít nejen předčasné ztrátě zubů, ale i jiným následným komplikacím.

Majitelé většinou přicházejí na veterinární pracoviště až tehdy, když je jejich zvířátku výrazně cítit z tlamy. V tomto stavu už je většinou třeba provést důkladný zákrok a zintenzivnit péči o dutinu ústní, a i přes to zůstává poměrně velké riziko opakovaného návratu daného problému.

Na péči o chrup je zapotřebí psa navykat již od útlého štěněčího věku. Pravidelné čištění zubů je nejefektivnější metoda k udržení čistých zubů, a proto s ním začněte již v raném věku. Chrup kontrolujte svému psovi minimálně jednou za měsíc a pokud objevíte zubní kámen, nechte jej veterinárním lékařem odstranit. Na veterinárního lékaře se obraťte také v případě, že pes již trpí nějakým onemocněním chrupu, např. mu silně zapáchá z tlamy, nadprůměrně sliní nebo jste objevili zlomený zub.

Čištění zubů

I když kousání hraček a suchého krmení může pomoci při čištění zubů, vaše zvíře si na pravidelné čištění zubů potřebuje zvyknout. Jakmile si zvíře přinesete domů, zvykejte ho na to, že mu budete jednou zuby čistit. Je to i dobré cvičení pro psy, kteří na výstavách budou muset rozhodčímu své zuby ukázat. Je to také dobrý trénink, který učí psy zvyknout si na jiné předměty v tlamě bez kousání nebo trhání.

  • Nezačínejte hned s kartáčkem a pastou, ale přivykněte nejdříve štěně na masírování dásní pouze prstem
  • Kartáček a speciální pastu přidávejte postupně
  • Používejte nejlépe kartáček, který se nasadí na prst a je určený speciálně pro zvířata
  • Otevřete psovi tlamu, zuby čistěte ze všech stran, nejvíce pozornosti věnujte okolí dásní, kde se vytváří zubní kámen
  • Zuby čistěte velmi opatrně
  • Pokud nemáte s čištěním zkušenosti, obraťte se nejprve na veterinárního lékaře
  • Když zjistíte, že vám pes nedovolí čistit jeho zuby, nevzdávejte to! Zkoušejte to znovu a jednou se to podaří a pes si na to zvykne
  • Když přetrvávají problémy s domácí péčí, můžete s vaším psem navštívit veterinárního lékaře, který si s pejskem poradí.

    Strava

    Výživa hraje zásadní úlohu ve vývoji zubů, udržení celistvosti dásní a tkání dutiny ústní, stejně tak jako v prevenci a léčbě onemocnění zubů a dutiny ústní. Onemocnění postihující dutinu ústní psů a koček jsou častá a zubní veterinární medicína již dávno přesáhla hranici pouhého odstraňování zubního kamene. Správná výživa a hygiena jsou nezbytnou součástí udržení dobrého zdravotního stavu dutiny ústní.

    Na trhu je k dostání několik typů krmiv, která snižují tvorbu zubního plaku a následně i kamene. Pochopení mechanismu, že žvýkání je prospěšné pro hygienu dutiny ústní a jednou ze strategií je použití mechanického oděru při žvýkání krmiva zvířetem. Některá krmiva zároveň redukují tvorbu zubního kamene i po nakrmení.

    Ve specializovaných prodejnách jsou k dostání různé žvýkačky, které zabraňují tvorbě zubního povlaku a zubního kamene. Osvědčené žvýkací surové kůže a jiné speciálně připravené žvýkací pamlsky, jsou pro čištění zubů, s ohledem na způsob použití, velmi vhodné. Žádný z nich není tak tvrdý, aby způsobil poškození zubu či dásně a naopak, spousta z nich již dnes obsahuje speciální přísady, které plak a zubní kámen ""rozpouští"", obdobně jako při působení zubní pasty.

    U veterináře

    Berte psa na rutinní veterinární prohlídky a čištění zubů. Při preventivní prohlídce veterinář často podle stavu chrupu navrhne odstranění zubního kamene. Zvláště když vám pes nedovolí vyčistit mu zuby doma, nebo když už vidíte hnědý zubní kámen na jeho zubech, nebo když má červené a krvácející dásně, je dobré zaskočit pro pomoc, radu a pomůcky. Je-li to nutné, veterinář vyčistí zuby psa a odstraní plak a zubní kámen. Zákrok se obvykle provádí v sedaci či celkové anestezii, proto se ho někteří majitelé obávají. Běžně prováděný zákrok však může psu i majiteli ušetřit mnohá pozdější trápení, způsobená dalším onemocněním.

    Diagnóza

    Špatný dech, neboli zápach z dutiny ústní, je častým problémem zvířat, který může nejen narušit negativně vztah mezi zvířetem a majitelem, ale může být i prvním klinickým příznakem periodontálního onemocnění, který majitel vnímá. U psů se nevyskytuje zubní kaz tak často jako u lidí, ale mají větší sklon k zánětu dásní, který může způsobit, že zub nedrží v dásni pevně.

    Periodontální onemocnění, které postihuje dásně, kosti a tkáně okolo zubů, může vyústit ve ztrátu zubů. Za prvé plak - měkká, průhledná nebo krémová usazenina na zubech, která není odstraňována, se pomocí minerálů obsažených ve slinách mění na zubní kámen. Zubní kámen roste pod dásněmi, bakterie rostou a zde se vyskytuje zápal. V zubním plaku a kameni se shromažďují mnohé mikroorganismy, které mohou dále způsobovat chronické záněty v dutině ústní, dysfunkce trávicího traktu, zápaly plic a v neposlední řadě i záněty osrdečníku a srdečního svalu. Zubní kámen tedy není pouze estetickou vadou, ale jedná se o onemocnění, které s sebou přináší mnohá rizika. Dalším problémem souvisejícím s výskytem zubního kamene jsou záněty dásní vyúsťující při zanedbání až v destrukci kostěných struktur a uvolňování a vypadávaní jednotlivých zubů.

Zubní plak a zubní kámen

Na zubech psa se stejně jako u lidí tvoří zubní plak, který po čase vápenatí a v kombinaci se zbytky potravy vytváří zubní kámen. Ten je nejen zdrojem zápachu z tlamy zvířete, ale také vstupní branou infekce do celého těla. Pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu, projevujícím se mnohdy únavou a celkovým zhoršením stavu zvířete. Může dojít i ke skutečně závažným onemocněním vnitřních orgánů, především srdce, jater a ledvin. Zubní kámen také způsobuje tlak na lem dásně, čímž dochází k odhalování krčků zubů.

Čištění zubního kamene

Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní a paradentóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho povšiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí  problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.

Malá plemena trpí zubním kamenem dokonce už od prvního až druhého roku života. Pokud se už u psa zubní kámen projevil, je potřeba jej odstranit. Zubní kámen už nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci psa, zuby těžce postižené je nutno vytrhnout.

Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovoluje důkladné vyčištění všech zubů, zejména z vnitřní strany zubu, kde se kámen nejvíce usazuje, pes je stresován, je zde nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestézie má svá rizika, která však veterinář minimalizuje přípravou pacienta, správnou volbou typu anestézie podle věku psa, jeho celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestézií je nutné dodržet minimálně dvanáctihodinový půst a příjem tekutin ukončit hodinu před zákrokem, aby se zabránilo možnému vdechnutí případných zvratků.


 

Prevence vzniku zubního kamene

Po odstranění zubního kamene je vhodné dásně podle konkrétního stavu přeléčit vhodnými léky a zuby ošetřovat pravidelně 2x týdně čištěním speciálním zubním kartáčkem a enzymatickou zubní pastou, která oddaluje další usazování zubního kamene. Zatímco u lidí je denní odstraňování povlaku čištěním zubů ustáleným zvykem, málo majitelů čistí psům zuby pravidelně. Některé ordinace provádějí navíc bezprostředně po ošetření ultrazvukem tzv. zaleštění zubů (polishing), které chrání sklovinu a předchází další tvorbě zubního kamene.

Jako další prevenci zubního kamene je možné zvolit ke krmení takový typ granulí, který je vyvinut přímo proti vzniku kamene. Existuje i množství pamlsků, které obsahují enzymy zpomalující usazování zubního kamene, i hračky, které jsou k tomuto účelu doporučovány.Většina zvířat potřebuje minimálně čtyřtýdenní období k tomu, aby si na čištění zubů postupně zvykla, někteří psi si čištění nenechají provádět vůbec.

Zubní kaz

U psů se nevyskytuje zubní kaz často, ale pokud se objeví, bývají postiženy především stoličky a špičáky. Kaz se projeví poškozením skloviny, postupně pak dochází k prohlubování procesu a infekci bakteriemi. U psa může dojít i k předčasné ztrátě zubů.

Příčinou zubního kazu je opět zubní plak. Kyseliny, které v něm působí, se zúčastňují rozkladných procesů, a v konkrétním místě rozpouštějí a poškozují spolu s enzymy sklovinu zubu.Dalšími možnými příčinami zubního kazu může být nedostatečný vývoj skloviny, poruchy metabolismu, poruchy činnosti žláz s vnitřní sekrecí, přítomnost mikroorganismů v dutině ústní, přítomnost zbytků krmení a abraze (otěr) skloviny.

To, jestli má pes zubní kaz, poznáme podle nadměrného zápachu z ústní dutiny i z neochotného přijímání potravy. Při silném poškození zubní skloviny dochází k rozkladu zuboviny a zub vypadne.

Zadržené mléčné zuby

Mléčný i trvalý chrup je založen v čelistech psa již při narození.

Mechanismus výměny mléčných zubů 

Trvalý zub při svém prořezávání vyrůstá v místě zubu mléčného. Svým růstem tlačí uvnitř dásně na kořen zubu mléčného a zavírá kořenový kanálek, čímž zastavuje jeho výživu a usnadňuje jeho pozdější uvolnění.

Pokud však dojde k situaci, že trvalý zub při svém růstu v dásni nenasedá na kořen zubu mléčného a vychýlí se ze směru růstu, roste podél zubu mléčného nebo jinak ve špatném směru. Kořen mléčného zubu není narušen, zub trvalý vyrůstá v jiné pozici, než je žádoucí a dochází k tzv. zadržení mléčného zubu. Tato situace je nejčastější a nejproblematičtější u špičáků (C).

Kdy vytrhnout zadržený mléčný zub a proč


Zadržení mléčného zubu řešíme extrakcí po 7 měsíci věku. Pokud však se  trvalý zub neprořezává ve správném směru, přistupujeme k extrakci dříve, něž je trvalý zub zcela prořezán. Ten se rychle posune na uvolněné místo.

    
Problém zadrženého mléčného zubu však není pouze kosmetický. Ve vzniklém mezizubním prostoru, který je mnohem užší něž u normální dentice, zůstávají především zbytky potravy. Ty pak zapříčiňují mnohem rychlejší vznik zubního kamene, který je velkým problémem. Špatná pozice trvalého zubu může také způsobovat problematický skus a bolestivost při přijímání potravy.

Většina extrakcí se provádí v celkové anestézii, neboť je nutné nejprve uvolnit kořen zadrženého zubu, který např. u špičáků mívá stejně velký kořen jako korunku. Pokud je však kořen mléčného zubu předchozím růstem trvalého zubu narušen, může jít i o velmi jednoduchý úkon.

Plemena s problematickou výměnou chrupu

Se zadrženými mléčnými zuby, především špičáky, se  setkáváme u trpasličích plemen. Jsou to především: jorkšírský teriér, pražský krysařík, trpasličí jezevčík, srnčí pinč, trpasličí pudl, maltézáček a další

                                                                 zdroj-planeta zvířat a vetcentrum               

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

gg

(hana, 5. 8. 2014 20:32)

Vase poznamky jsou poucne ale nemelibyjste naky navrch na psy kapky do oci

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA